Relaxace a psychosomatika

F. Capra (známý kvantový fyzik) ve své knize "Bod obratu" říká, že výrok R. Descartese "Myslím tedy jsem" silně nabádal západního člověka, aby se ztotožňoval se svou racionální myslí než s celým svým organismem. Z toho důvodu jsme pak zapomněli, jak "myslet" svými těly, jak je používat k poznávání.

Mnoho studií ukazuje, že pravidelná relaxace nám aktivuje parasympatické autonomní nervstvo, čímž dovoluje imunitnímu systému, aby se obnovil, a tak fungoval efektivněji. Oproti tomu totiž stresové hormony imunitní odpověď potlačují. Pravidelná a poctivá relaxace může významně snížit riziko srdečních nemocí, snižuje svalové napětí, zvyšuje paměť a schopnost učení. Mozek potřebuje pravidelně odpočinek, což relaxace poskytuje.

V józe se říká, pokud umíte kontrolovat váš dech, umíte kontrolovat všechno. Dech je pro jógové pozice zcela výchozím bodem - dech je vždy prvotní. Na základě dechu probíhá pohyb. To je pro nás západoevropany zcela nový jev, neboť my si dech běžně vůbec neuvědomujeme. Dech je přitom ten nejjednodušší nástroj, jak si být vědomi sami sebe. Dechem lze samozřejmě zároveň také ovlivnit i naši psychiku. Někteří psychologové si byli tohoto vztahu vědomi již před několika desítky let. Mezi průkopníky experimentálního studia vztahu mezi dýcháním a emocionálním prožíváním patří P. Janet, P. Schilder, K. Richet. Dále se jím zabývali například psychologové O. Rank, A. Lowen, A. Janov, D. Boadella, W. Reich a S. Grof. Velikáni psychologie S. Freud a C. G. Jung si propojenosti dechu a psychiky také povšimli. S. Freud navrhl, že by využitím prohloubeného dechu společně s ostatními metodami, mohlo jít uvolnit potlačenou vnitřní bolest. A C. G. Jung vypozoroval, že člověk při asociačním experimentu reaguje na nevědomý komplex téměř neznatelným dýcháním.

Například jóga nabízí mnoho různých druhů práce s dechem. Vždy se jedná o jeho prohloubení a prodloužení. Hluboký dech dokáže snížit srdeční tep a krevní tlak. Z hlediska psychosomatiky tak dochází ke zklidnění organismu, a tedy také mysli. Navozuje se uvolnění celého těla, a to pomáhá zachovat dobrou funkci nervového systému, zbavuje člověka nespavosti a obrňuje proti neurózám. Hluboké dýchání zajišťuje lepší kvalitu krve, neboť zvyšuje okysličení plic, což pomáhá k eliminaci toxinů. Kyslík prodlužuje životnost každé buňky a na jeho přívodu závisí také naše duševní práce, protože mozek spotřebovává kyslík ve velké míře. Následkem sedavého způsobu života ale využíváme pouze jednu desetinu kapacity plic, což nezaručuje dostatečný stupeň okysličení organismu...

Moderní věda dnes souhlasí se starými jogíny, že rychlý, mělký dech může způsobovat únavu, poruchy spánku, úzkost, žaludeční nevolnost, zrychlený srdeční tep, svalové křeče, malátnost či bolení na hrudi. Dech je naší vůlí okamžitě ovlivnitelný, a proto je to velmi účinný prostředek k posílení našeho fyzického i duševního zdraví.

Dechové techniky v józe mají zkrátka revitalizační účinek. Oproti sportu, při kterém se zrychlí dech následkem vypjatého fyzického úsilí a tělo spotřebuje skoro všechen kyslík, při dechových jógových technikách (jednou z nich je například pránájáma) vzhledem k nehybnosti těla dochází k minimální spotřebě kyslíku. Dobijeme si tak naše baterie. Člověk vystavuje svůj mozek a nervový systém nadměrné zátěži, proto je potřeba takové neustále napětí vyrovnávat odpočinkovou aktivitou.

V rámci dalších jógových technik jako jsou různé imaginace či meditace se také učíme schopnosti koncentrace, která je tak zásadní pro naši práci s myslí. Učíme se tak vést mysl směrem, kterým chceme my. Nenecháváme v naší mysli zběsile těkat jednu myšlenku za druhou, ale vědomě převezmeme vládu nad naší myslí. Jsme pak schopni se lépe soustředit i v ostatních oblastech života, na cokoliv, co právě děláme a jsme tak samozřejmě mnohem spokojenější.

Pokud relaxujeme, zajímáme se o své vnitřní prožitky, například se v té chvíli nepoměřujeme s druhými. Zvláště v dnešní době, která dává velký důraz na umění sebeprezentace je relaxace velmi osvěžujícím a úlevným momentem pro to být tím, kým skutečně jsem a být si jen sám pro sebe, relaxovat si sám pro sebe, aniž bych čekal, jak mě ohodnotí druzí. Tento prožitek je umocněn častým zavřením očí. To, že při relaxaci nehodnotíme sebe ani druhé, co je dobré a co špatné, je jejím jedinečným přínosem. Hodnocení a kritika je v naší kultuře všudypřítomná a mít možnost nebýt v takovém prostředí je vzácné a uklidňující.

Pokud pravidelně relaxujeme a vytrváme, máme z naší vytrvalosti radost a dále nás motivuje. Dokazujeme si tak, že jsme schopni splnit, co jsme si předsevzali. Naše vytrvalost také nese své plody - cítíme se uvolněněji, což přispívá k psychické pohodě. Přestáváme být podráždění a snižuje se agresivita. Zvyšuje se tak naše vnitřní radost a sebevědomí, že my máme ve svých rukách to, jak se cítíme. Relaxace má také v neposlední řadě omlazující a zkrášlující účinky. Uvolňuje totiž náš obličej, který pak působí klidnějším a zářivějším dojmem,

Ohledně pozitivních účinků relaxace na lidskou psychiku bylo provedeno mnoho výzkumů po celém světě. 

Zde je souhrnný přehled pozitivních účinků relaxace na psychiku člověka:

• zvyšuje uvědomování si vlastního těla a následkem toho s ním jedná jako s tím nejcennějším, co v životě má - jako s chrámem své duše
• hluboce uvolňuje tělo i mysl
• zvyšuje celkovou vitalitu a obranyschopnost organismu
• navozuje vnitřní radost a vyrovnanost
• zlepšuje náladu
• zlepšuje sebepřijetí, sebevědomí a sebedůvěru
• podporuje vytrvalost a trpělivost
• ukotvuje v přítomném okamžiku a přináší prožitky spokojenosti
• snižuje míru úzkosti, deprese a agrese
• zlepšuje kognitivní funkce: paměť, schopnost učení, pozornost a koncentraci
• uvolňuje svalové napětí
• zlepšuje kvalitu spánku
• prodlužuje život, zpomaluje stárnutí a zkrášluje
• obohacuje lidské vědomí

Zdroje:

Capra, F.: Bod obratu. DharmaGaia, 2002.

Lysebeth, A.V.: Jóga. Olympia 1984.

Nešpor, K.: Uvolněně a s přehledem. Grada, Praha 1998.

Neziskovka Sunshine:)